Margita Titlová Ylovsky, Bez názvu, 1984

Margita Titlová Ylovsky

(*1957)

Bez názvu, 1984

 

kombinovaná technika, papír
150 x 153 cm
sign. na rubu Margita Titlová Ylovsky 1984

 

prodáno

 

vystaveno

Kresby, vyhořelé prostory Veletržního paláce, Praha 1984

Drawings, Third Eye Centre, Glasgow, 1987

 

info

Proč mne zajímá Margitina tvorba?

– Protože v době, kdy většina mladých preferuje různé podoby figurativní malby, dává přednost svébytnosti „nepředmětného“ záznamu a z toho plynoucím možnostem formovat jej do nových, sémanticky exponovaných celků.

– Protože patří k těm několika tvůrcům, u nichž velký formát není „ požadavkem doby“, ale „požadavkem výpovědi“, součástí celé koncepce práce, v níž má míra těla mimořádný význam.

– Protože spojuje konceptuální zkušenost z přelomu 60. a 70. let s aktualizací exprese z přelomu 70. a 80. let, spojuje vlastní zkušenost tělových akcí v přírodě a interiérových performances s oživením malby či kresby, aniž by se vzdávala programu „v mysli“ – tak logicky spojuje tvorbu nové vlny se záměry předcházejících generací.

– Protože před skupinovým či generačním „společným“ dává přednost vlastním (sobě vlastním) problémům, ať jsou bližší nové vlně nebo konceptuálnímu umění.

– Protože hledá nové, dosud neověřené možnosti výtvarné tvorby, nikoliv nové možnosti výrazu, ale nové kategorie, jako jsou společné „telepatické“ dvojkresby, realizované na dálku s Vladimírem Mertou, chápané jako průzkum bezprostřední, neverbální komunikace či záznamy elektromagnetismu vlastních prstů.

– Protože mne svého času fascinovaly elektromagnetické záznamy „aury“ konečky prstů, fixované na rentgenových filmech a na fotopapírech – v nich se spojuje bezprostřední tělovou, energie vlastního těla s „tvárnou vůlí“, s organizací jednoduchých gest, pohybů, čekání…

– Protože tyto prstové záznamy mají něco společného s prstovými a nožními malbami Arthura Rainera, ale jsou zároveň jejich opakem – Rainar se vyžívá v materiálnosti barvy, Margita zaznamenává to, co pociťujeme jako „nehmotné“.

– Protože „perforační přístup“ se projevuje v celé její tvorbě, i v malbách a kresbách (a „perforační je, myslím, i celý její habitus).

– Protože aktualizuje ve všech svých dílech tělovou.

– Protože tematizuje ženský přístup (jinak než militantní feministky) v užívaných materiálech (malby šminkami), ale taky ikonograficky, podobně jako třeba Miriam Cahnová.

– Protože rozehrává polaritu mezi maximální redukcí významů pouze doteky, organizované podle určitého pravidla (a polysémantičnosti) (malby nebo interpretace fotografií).

– Protože tematizuje dotýkání (jestliže Miloše Šejna, k němuž má v tomto aspektu blízko, zajímá dotek jako předpoklad stopy, pak jí zajímá stopa doteku).

– Protože stále navazuje dialog mezi mimovolnou stopou a konstitutivním gestem (tady někde má blízko k Adrianě Šimotové).

– Protože doteky a gesta organizuje, takže jejich mnohokrát opakované stopy nabývají platnosti metaznaku nebo se připodobňují archetypovým znakům.

– Protože dává přednost bezprostřední stopě prstů nebo ruky – tak odkazuje k prvotním tvořivým gestům člověka, jak je známe z paleolitických kultur, a navazuje vědomí jednotky lidské přítomnosti přes bariéru času a místa (v tom má blízko k Šejnovi i k Peripatetickým básním Karla Adamuse).

– Protože preferuje červenou barvu – barvu se vztahem ke krvi, ale také ke zdobení těla, barvu rituálů.

– Protože do některých maleb vkládá zlomky zrcadel a tak zviditelňuje přítomnost vlastního těla,  vzájemnost obrazu a reality kolem něho, zapojování diváka do hry i jeho tělesnou přítomnost, gesto roztříštění…

– Protože se na řadě jejich prací objevují novoznaky, afinitní třeba s písmem, s konvečními nepísmovými znaky, s archetypovými znaky; jsou to paraznaky, quasiznaky, pseudoznaky atd. Nikdy se neztotožňují se známými znaky, ale můžeme je vnímat na jejich pozadí, na jejich půdorysu.

– Protože stále rozeznává napětí mezi znakem a ne-znakem.

– Protože má její tvorba zřejmou jednotu, která je daná hledáním vztahu ke znaku, odkazováním k rituální činnosti a tělovosti, ačkoliv pracuje v nejrůznějších mediích (akce, performances nebo interpretované fotografie v nich, kresby, malby, záznamy „aury“) a v široké škále výpovědí (od ryzích stop a jejich organizování na velikých formátech papíru až po polytematičnost malovaných a sprayovaných plátnech).

– Protože mi připadá smysluplná jako tvorba málokoho z její generace – a protože mi připadá smysluplná (a to v obou významech slova . od smysl i smysly).

Jiří Valoch

Margita Titlová Ylovsky (foto: archiv Etcetera Auctions)