90. Aleš Lamr (*1943), Bez názvu, první čtvrtina 90. let

90. Aleš Lamr (*1943)
Bez názvu, první čtvrtina 90. let

 

glazovaná keramika, výška 73 cm
zn. autorským razítkem

 

90 000 Kč ~ 3 600 €

 

Aleš Lamr, vždy provokující svým barevným pojetím a svébytnou tvarovou skladbou, si na české umělecké scéně vydobyl významnou pozici už koncem šedesátých let. V raných malbách přišel s osobitou koncepcí obrazového mýtu. Jeho první obrazy fantaskních ornamentů a záhadných totemických znaků evokovaly tajemné relikty dávných exotických civilizací. Setkání s díly amerického pop-artu koncem šedesátých let přineslo do Lamrovy tvorby radikální změnu pojetí, která se projevila plošnou malbou intenzivní barevnosti s potlačeným malířským rukopisem a výraznou obrysovou linií. Následná orientace na figurální tvorbu v hravě groteskní podobě jej přiblížila k proudům nového realismu a nové figurace, reprezentovaným v českém prostředí především tvorbou Jiřího Načeradského a Jiřího Sopka. Lamrovy plošné malby zářivých barev, fantazijních dynamických tvarů a deformovaných figur jsou pojaté s groteskní nadsázkou a vyvolávají pocit neustálého pohybu a hemžení. Později však Lamr tvary stále více abstrahuje. Kolem poloviny osmdesátých let se jeho tvorba tvarově zklidňuje, zpřehledňuje a soustřeďuje se na jednotlivé monumentalizované motivy, v podstatě symbolické archetypy, které jsou nositeli duchovních obsahů. A právě z tohoto období přirozeně vyrůstá obraz s názvem Okno z roku 1994.

Vedle motivů jako brána, hvězda, schody či spirála zaujímá motiv okna v Lamrově ikonografickém rejstříku osmdesátých a devadesátých let důležité postavení (první obraz s tímto námětem pochází pravděpodobně z roku 1988 a podobný motiv Lamr použil i u malby v kanceláři někdejšího prezidenta Václava Havla na Pražském hradě v roce 1991). Už od poloviny osmdesátých let se z Lamrových maleb postupně vytrácí kresebná linie, tvary vytváří čistě malířskými prostředky, především barevnými kontrasty, a vrací se i k malířskému rukopisu, který v sedmdesátých letech potlačil.

Jeho malby již nejsou tvořeny dynamickou skrumáží plošných tvarů, ale jsou opět promalovány a modelovány barevným neiluzivním světlem. Lamrovy obrazy z osmdesátých a devadesátých let představují hlubší ponor do obecných otázek podstaty světa, kosmologie i niterného duchovního prožívání člověka. Prostor obrazu je fragmentem mřížky, vyjádřeným v názvu obrazu jako okno, rozdělen na dva prostorové plány, uvnitř a vně. Jak naznačují geometrizované útvary plující volně oběma prostory, oba plány se plynule prolínají. Okno však ve svém průhledu mění optiku našeho nazírání – mění kolorit, čistotu barevného tónu. Jako by nám umožňovalo pohlédnout z chaosu vnitřního barevného chvění ven, do klidného, osvobozujícího, jasně modrého prostoru. Okno ale může naznačovat i určitou vitální koncepci obrazu v obraze. Můžeme je chápat také jako analogii uměleckého díla, v jehož ploše se koncentruje barevná energie, která diváka proměňuje, vtahuje dovnitř a zostřuje jeho vnímání a prožívání chaotické současnosti.

Vedle maleb, kreseb a grafik se Aleš Lamr věnoval také realizacím v architektuře a tvorbě objektů, které představil mimo jiné i na legendární výstavě Malostranské dvorky v roce 1981. Velmi blízkým materiálem mu bylo dřevo a také keramika, s níž měl Lamr, pocházející z rodiny kamnářů a keramiků, dlouholeté zkušenosti. Groteskní tvarosloví objektů vychází velmi často z jeho maleb, realizace v keramice i dřevě mu však umožnily rozvinout spontánní hru bizarních tvarů v prostoru a malířské znaky plně osamostatnit. Hieraticky nehybnou stavbu objektů přitom vždy narušuje barvou. Abstraktní barevné elementy, vystupující často z bílé glazury, vyjadřují především radost z autonomie umělecké tvorby, ze svobodné hry barevných tvarů.

– Martina Mrázová