9. DEZIDER TÓTH (*1946) BEZ NÁZVU — Z CYKLU BANALITY, 1980

 

akryl, plátno, rám, 65,5 × 90,5 cm
sign. na rubu DEZIDER TÓTH, BANALITY 1980,
S2-1982, tužkou Dezider Tóth

 

120 000 Kč ~ 4 440 €

 

LITERATURA
Kol. autorů, Monogramista T. D. Nie som autor, som metafora. Bratislava: Slovart 2011.

 

Dezider Tóth, alias Monogramista T. D. od roku 2013 žije a pracuje v Brně. Vedle Júlia Kollera nebo Rudolfa Sikory patří mezi přední slovenské konceptuální umělce. Jeho intelektuálně zaměřená tvorba se pohybuje na pomezí performance, vizuálního umění a poezie. V šedesátých letech studoval na bratislavské Strednej škole umeleckého priemyslu a na Škole úžitkového výtvarníctva Josefa Vydru. Záhy se setkal s díly lettristů Eduarda Ovčáčka či Miloše Urbáska a jeho tvorba nabrala směr, jenž byl velmi odlišný od toho, co tvořil jeho pozdější pedagog na Vysokej škole výtvarných umení Peter Matejka, do jehož ateliéru malby Tóth vstoupil v roce 1966. V této době společně s Dušanem Grečnerem založil divadelní uskupení POMINO. Šíře jeho uměleckých aktivit se tak obohatila o performativní složku. V druhé polovině šedesátých let se kromě zaměření na text pustil pod vlivem Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu (především Jana Steklíka a Karla Nepraše) do série mnoha desítek kreseb kombinujících anekdotický a absurdní aspekt s písmem. Na počátku sedmdesátých let se Tóth začal zaměřovat na tematiku přírody, avšak uchopenou pomocí slov, která reprezentují objekt, stávají se jeho zástupným znakem. Následuje konvolut prací – maleb, grafik a kreseb – z cyklů Banality nebo Parte (od roku 1974). V sedmdesátých letech pokračovaly jeho aktivity na poli divadla a nadále navštěvoval neveřejné akce, na nichž i vystavoval. Z toho důvodu byl také v hledáčku Státní bezpečnosti. Stále však tvořil další cykly, jako například Názorné pomôcky, kde siluety hmyzu nebo ptáků doprovází absurdními metrickými údaji. Jeho dosavadní práce měla charakter veskrze soukromý, v roce 1978 si jej však díky cyklu Partitúry všiml umělec a teoretik Jiří Valoch, jenž tyto práce vystavil v brněnské Galerii mladých. Následujícího roku byl Tóth zařazen i do výstavy Slovenská grafická tvorba, jež proběhla v Olomouci. Právě partitury a možnosti záznamu moderní a soudobé hudby byly pod vlivem Johna Cage zcela aktuálním uměleckým trendem a věnovali se mu i mnozí umělci na české straně hranice (například Dalibor Chatrný nebo Milan Grygar). V partiturách reflektoval mimo jiné i starší avantgardní tradici (Ticho pre Maleviča). Tématem partitur se Tóth zabýval i nadále v průběhu let osmdesátých, kdy se také rozvíjí jeho konceptuální tvorba v rovině objektu. V roce 1980 tak například vytvořil dílo Balík sestávající ze sněhové krychle zabalené jako poštovní zásilka. V téže době vytváří díla vznikající jako proužek namotané textilie potištěné filozofickými nebo liturgickými texty v původních jazycích, z nichž tvoří objekty různých tvarů. Jedná se o médium autorské knihy, což je další z formátů, které v této době Tóth důsledně rozvíjel. Po roce 1989, kdy se otevřely možnosti svobodného uměleckého projevu, umělec založil nové umělecké uskupení Združenie A-R. V roce 1991 vstoupil na pole pedagogické činnosti, když se stal vedoucím tzv. Neateliéru na své bratislavské alma mater. Následující desetiletí intenzivně vystavoval především na Slovensku a na Moravě, příležitostně v Praze a zahraničí. Roku 1997 přijal pseudonym Monogramista T. D. V roce 2002 byl jmenován profesorem na pražské Akademii výtvarných umění. Za uměleckou autobiografii Nie som autor, som metafora se stal laureátem Ceny Dominika Tatarky (2011).

Všechny tři obrazy – akryly na plátně – nabízené v aukci, Triedenie abecedy z roku 1977, Sneh a Bez názvu (oba z cyklu Banality, datované rokem 1980), lze charakterizovat jako reprezentativní zástupce Tóthovy tvorby sedmdesátých a počátku osmdesátých let. Všechny tři byly také několikrát vystaveny a publikovány v reprezentativních monografiích. Tvorba Dezidera Tótha z tohoto období je mnohdy charakterizována jako intelektuální hra nepostrádající prvek humoru působícího osvěžující lehkostí. Na první pohled vyznívá banálně, avšak po odkrytí všech vrstev se odhaluje skrytá síť přírodních konsekvencí nebo jazykově metaforického znakového systému. Obraz středního formátu Triedenie abecedy svou vizuální a obsahovou stránkou vytváří napětí, které vychází z rozporu mezi úředně a pedantsky působící tabulkou, jež nás odkazuje ke zkušenosti u očního lékaře nebo nás vrací do první třídy základní školy, a skutečným obsahem postrádajícím jakoukoliv logiku. Na první pohled působí jako forma třídění jazykového materiálu, v tomto případně jednotlivých hlásek, přičemž se jedná o selekci. Tóth si vytvořil vlastní kategorie podle ročních období (opět odkaz na přírodu), které obsadil jednotlivými písmeny. Nakonec divák musí dojít k poznání, že jde o čistý výtvor poezie namalovaný na plátně. Obraz Sneh je pozdějším příkladem zpracování tohoto motivu, s nímž si pohrával od roku 1970, kdy vápnem napsal toto slovo na strom, a to hned v různých jazycích. Ve všech těchto realizacích naznačuje, podle Jiřího Valocha (1983), složitost vztahu mezi jazykem a věcí. Tento konkrétní obraz si pak pohrává s vizuální anekdotou spočívající v ulpívání textu na prázdné komiksové bublině. Text se tak chová podobně jako to, čeho význam zastupuje. Téma sněhu se prolíná i v jiných pracích, jako je například obraz Letný a zimný pobyt A. Rimbauda II z roku 1980, který humorným způsobem odkazuje na slavnou Rimbaudovu báseň Samohlásky. Variantou tohoto obrazu je nabízené dílo Bez názvu.

• Martin Vaněk