88. JAN Maarten Voskuil (*1964), Pointless Permanent Red Dark, 2012

 

akryl, plátno, 60 × 47 × 17 cm
sign. na rubu Pointless Permanent Red Dark (fallen) 2012 J. M. Voskuil, přiložen certifikát autenticity

 

90 000 Kč

 

VYSTAVENO
Michal Škoda a Jan Maarten Voskuil – Between Corners, Topičův salon, Praha 2012

 

INFO

Jan Maarten Voskuil (nar. 1964, Arnhem) je nizozemský umělec, jenž žije a pracuje v Haarlemu a v současnosti jej zastupuje newyorská Galerie Geranmayeh. V osmdesátých letech studoval na univerzitě v Groningenu, kde získal titul magistra umění. Ve studiu pokračoval na Akademii výtvarných umění v rodném Arnhemu, kterou zakončil doktorátem. Samostatně vystavuje od roku 1995, zpočátku zejména v Nizozemsku, posléze hojně po celé Evropě i v Americe. V České republice byl představen hned několikrát. V roce 2008 měl samostatnou výstavu v českobudějovickém Domě umění, v roce 2011 v Galerii Brno a o rok později vystavoval společně s Michalem Škodou v Topičově salonu. Voskuilovo dílo je charakteristické příklonem k minimalismu, monochromní malbě a geometrické abstrakci. Ve své práci záhy začal přecházet od klasické formy závěsného obrazu k experimentu spočívajícímu v popření jeho dvourozměrnosti a sounáležitosti s plochou. Postupně se tak jeho malby začaly odpoutávat od plochy, až se staly samostatnými trojrozměrnými objekty-skulpturami nebo drobnými architekturami. Mnohdy vytváří i instalace sestávající z více děl najednou, které si pohrávají s geometrií, barvou a působením v galerijním prostředí. Voskuil patří k poměrně silnému a celosvětově oblíbenému proudu minimalistického umění vycházejícímu z tradic avantgardy. Umělec se odkazuje na tezi jednoho ze zakladatelů hnutí De Stijl, Thea van Doesburga, která hovoří o tom, že umělecké dílo referuje pouze samo k sobě. Voskuil tak vytváří zcela svébytná díla, která tematizují zejména malbu jako takovou, a zároveň zkoumá její podstatu a hranice. Na této cestě experimentu se umělec nevyhýbá často ani humornému aspektu spočívajícímu v promyšlené hře tvaru a barvy, kterou doplňují samotné názvy děl. Zejména v posledních letech proto vytváří tvarově složitější objekty, které jsou však stále svou fyzickou podstatou svázány se základními komponenty malovaného obrazu. Jejich součástí je proto napínací rám, plátno a barva. Základní konstrukce napínacího rámu pak udává výsledný tvar celého obrazu-sochy, přičemž využívá jednu ze základních vlastností plátna, kterou je jeho pružnost – to pak vytváří pro Voskuila typické optické hry pomocí konkávního a konvexního prohnutí plochy. Monochromní malba na povrchu je rozehrávána hrou světla a stínu. Mnohdy záměrně používá poměrně unikátní postupy, jako je postřik chromovým sprejem, jenž ještě více umocní daný účinek a popírá původní materiál obrazu, což je případ díla Broken Chrome z roku 2014, kde napínací rám udává základní osy obrazu, které vytvářejí lichoběžníkový obrazec. Na podélných hranách jednotlivých lišt nechává odhalené plátno, kterým odkrývá materiálovou podstatu obrazu, zbytek je pojednán sprejovanou chromovou barvou, jež je typická svým vysokým leskem. Oproti tomu obraz Pointless Permanent Red Dark, jenž byl vytvořen o dva roky dříve, pracuje s pravoúhle zahnutým kruhem a monochromní červenou barvou. Obraz je též v pravém segmentu diagonálně seříznutý. Tento řez je opět akcentován odhaleným plátnem, které vytváří jednoduchou linii, jež osvěžuje celek.

Martin Vaněk