Eduard Antal (1929–2011), Prienik, 1991

 

Eduard Antal (1929–2011)
Prienik, 1991

 

kombinovaná technika, sololit, rám, 75 × 75 cm
sign. na rubu E. Antal 1991

 

cena na vyžádání

 

literatura
Vladimíra Brucháčková Závodná, Petra Korlaar: Eduard Antal, Galerie Závodný 2018, s. 52.

 

info
Dílo malíře, kreslíře a grafika Eduarda Antala (1929–2011) patří k výrazným projevům československého umění generace šedesátých let a svojí vazbou na evropské tendence, které předznamenala činnost skupin GRAV ve Francii, Zero v Německu a Nul v Holandsku, se řadí ke skutečně ověřeným kvalitám. Založeno je na respektu k přírodě a na úzkém vztahu k architektuře. Právě na tomto dialogu citlivě rozvíjí přístupy op-artu, minimalismu, konceptuálního a konkrétního umění.

 

Eduard Antal patřil k výrazným členům Klubu konkrétistů, s nímž hojně vystavoval, po boku Jiřího Hilmara, Františka Kyncla nebo Radka Kratiny. Zde zastupoval polohu propojující principy pevné struktury a jasného řádu s otevřeností organické formy, racionalitu s emocí a intuitivností. Antalovo dílo je zastoupeno ve veřejných sbírkách na umělcově domovském Slovensku, ale také u nás, ve Finsku, Francii, Indonésii, Německu, Rusku, Itálii, Japonsku, USA a Kanadě.

 

S uvolňující se politickou situací, od níž se odvíjely i počiny na československé výtvarné scéně – např. vznik skupiny Křižovatka (1963), výstava Nová citlivost (1968) či založení mezinárodně působícího Klubu konkrétistů (1967), veden svým vlastním vnitřním programem, dospíval Eduard Antal ve druhé polovině šedesátých let k uplatňování čistých výtvarných prostředků, jimiž lze vizuálně interpretovat zcela objektivní obraz nové skutečnosti. Doposud viděnou realitu (krajina) nahradila věděná skutečnost (nová příroda), v souladu s teoretickými myšlenkami Klubu konkrétistů a definicí termínu „konkrét“, jenž označuje „nově stvořený předmět čistých forem“. Snaha po objektivizaci výtvarného projevu se však netýkala jen tvarosloví, ale i nakládání s barvou, kterou Antal velmi často redukoval na přímý dialog bílé s bílou. Taktéž subjektivitu autorského rukopisu, čitelnou zejména při tradiční malbě štětcem, nahradila originální metoda vrstvené a sbrušované sádry, tedy technologicky originální přístup, který je principiálně blízký uvažování architekta.