Karel Malich (1924–2019), Destrukce vnitřních úhlopříček v krychli, 1967–1970

 

aluminiový drát, provázek, plexibox

30 × 24 × 24 cm,
inventární papírová nálepka 29041

 

cena na vyžádání

 

LITERATURA
Srov.: Jiří Valoch, Karel Malich, obrazy, kresby, sochy, grafika, Dům umění města Brna, Brno 1989,  obrazová příloha.
Srov.: Karel Srp, Karel Malich, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2011, s. 186.

 

INFO
„Klíčovým rokem pro další práci Karla Malicha byl rok 1970 – tehdy se definitivně vzdal hmotné trojrozměrnosti a vystřídal ji lineární ‚kresbou v prostoru‘, realizovanou svazovanými či spojovanými dráty, a to jak v podobě přísně geometrického objemu, vymezeného pouze obvodovými liniemi a diagonálami, které představují nejsystematičtější pól umělcova zkoumání povahy prostoru (Struktura, 1967–1970), tak v sérii plošných ležících plastik, vycházejících z napětí mezi pravidelným pravoúhlým rastrem v jedné rovině a jeho destrukcemi a narušeními, zborceními, která jej rozevírají prostoru a modifikují původní plochu na prostor (Plochá plastika I–IV, 1970). Ty můžeme chápat jako navozování vztahu mezi pravidelným, uspořádaným a nepravidelným, expresivním či individuálním, ale také jako ‚stopu‘ energií, proměňujících původní strukturu. Ve stejném roce byly dokončeny i plastiky s tématem narušení pravidelnosti úhlopříček v kvádru, vymezeném také již pouze lineárně (Destrukce vnitřních úhlopříček v krychli, 1967–1970), a stále naléhavěji se hlásí snaha o zobrazení vazby neviditelné energie a viditelného tělesa (Proud energie obtékající kvádr, 1967–1970).“
z textu Jiřího Valocha: Karel Malich, obrazy, kresby, sochy, grafika, Brno: Dům umění města Brna 1989.

 

 

Karel Malich patří bez jakéhokoliv přehánění k zásadním osobnostem českého umění, a to nejen dvacátého století. Nedávno zesnulý umělec vytvářel od padesátých let až donedávna velké a uznávané dílo, které v lecčems může sloužit jako precedent k emancipaci moderního českého poválečného umění. Za klíčová jsou v tomto směru považována léta od konce 50. let do první poloviny 70. let, jsou to také roky, kdy se formoval a přetvářel Malichův vizuální jazyk. Jestliže Malich na přelomu 50. a 60. let poměrně rychle převrátil svůj vjem z krajiny do abstraktní polohy, docházel pak v průběhu šestého desetiletí ke stále redukovanějším a geomerickým polohám. Na přelomu 60. a 70. let se ocitl v blízkosti minimálních tendencí, nicméně pro Malicha zůstával stále důležitý konkrétní předobraz a téma díla, a to i v situacích, kdy se pohyboval na hranicích viditelného a neviditelného. Počátkem 70. let tak dospíval od abstraktních reliéfů a geometrických prostorových objektů k abstrahovanému cítění energií, krajiny či vzdušných těles. Odtud vedla cesta k jeho proslulým závěsným drátěným plastikám. Jedním z témat Malichovy tehdejší práce byly také prostorové plastiky krychlí a kvádrů, do nichž a z nichž se odvíjí energie v podobě různě formovaných a směrovaných drátů. V tomto smyslu je klíčová nabízená plastika, svého druhu přechodové dílo, ve kterém k výše jmenovanému přibyl i systém svazování pomocí špagátků, který otevírá další Malichův umělecký vývoj. Dílo, vytvořené s největší pravděpodobností mezi léty 1967 až 1970, se zřejmě prostřednictvím sběratele a galeristy Artura Schwarze dostalo do zahraničí. Schwarz je pozoruhodná osobnost, která mimo jiné podnikla řadu nákupů v tehdejším Českoslovesku od progresivních umělců té doby. S uměním obchodoval ve své Galerii Schwarz, kterou oficiálně provozoval do roku 1975. Schwarz se narodil se v roce 1924, tedy ve stejném roce jako Karel Malich. Proslavil se zejména velkou sbírkou surrealismu a dadaismu.