60. Samuel Paučo (*1986), 2, z cyklu Before the Curtain, 2012

60. Samuel Paučo (*1986)
2, z cyklu Before the Curtain, 2012

 

kombinovaná technika, plátno, 230 × 200 cm
sign. na rubu Samo Paučo 2012

 

110 000 Kč ~ 4 400 €

 

INFO
Samuel Paučo se prosadil jako autor nezaměnitelných, monumentálně působících maleb, které evokují horské či apokalyptické krajiny. Absolvent ateliéru Martina Mainera na brněnské FaVU (2005–2011) a jeho dlouholetý asistent se na umělecké scéně pohybuje už více než deset let a jeho tvorba byla několikrát nominována na prestižní ocenění, jako jsou ESSL Award, NG 333 nebo Maľba Nadace VÚB.

Ve svých zneklidňujících malbách imaginárních krajin a tajemných prostorů se Paučo vrací k samotným kořenům tvůrčího aktu. Spontaneitu expresivního malířského gesta a intuitivní strukturaci obrazové plochy však zároveň spojuje s analytickým přístupem k malířskému médiu, které podrobuje důkladnému zkoumání. Kolem roku 2012 se v jeho tvorbě začíná důrazněji prosazovat princip vrstvení a překrývání. Některé malby dokonce fyzicky navzájem spojuje a vytváří z nich samostatné objekty, ve kterých se skryté malby prozrazují jen kapkami barev stékajícími po okrajích rámu (Curtains). Ve stejné době začíná Paučo v průběhu malířského procesu používat lepicí pásky, jejichž následné strhávání vnáší do maleb ostré grafické zářezy obnažující podmalbu, v podstatě dynamickou abstraktní malbu, kterou v následujících malířských cyklech páskami formuje do podoby abstraktních znaků či ornamentů (Symbol), ale i fragmentů dřevěných staveb (Flood).

Dvojice mimořádně silných maleb z obrazového cyklu Before the Curtain vznikla krátce předtím, než se práce s lepicími páskami a princip formování tvaru ze skryté matérie obrazu staly podstatnou součástí Paučovy tvorby. V obrazu z roku 2012, evokujícím tmavou jeskyni či temnou krajinu se zasněženými vrcholky horských masivů, se Paučo soustředil na práci se syrovou, dramaticky traktovanou, ale v podstatě monochromní malířskou texturou a na její emocionální působivost a sémantickou bohatost. V malbě z následujícího roku narušuje horizontální členění strukturních polí, vzdáleně připomínajících proměny horské krajiny s narůstající nadmořskou výškou, subtilní linie, která jako horolezecké lano jednotlivé pásy propojuje a vnáší do celého výjevu zklidnění a snovou poetiku.

– Martina Mrázová