59. Samuel Paučo (*1986), 30, z cyklu Before the Curtain, 2013

59. Samuel Paučo (*1986)
30, z cyklu Before the Curtain, 2013

 

kombinovaná technika, plátno, 230 × 200 cm
sign. na rubu Samo Paučo 2013

 

110 000 Kč ~ 4 400 €

 

LITERATURA
Pavel Kubesa, Samuel Paučo: Entropie od ruky, vydalo TSP 2015, s. 11.

 

INFO
Samuel Paučo se prosadil jako autor nezaměnitelných, monumentálně působících maleb, které evokují horské či apokalyptické krajiny. Absolvent ateliéru Martina Mainera na brněnské FaVU (2005–2011) a jeho dlouholetý asistent se na umělecké scéně pohybuje už více než deset let a jeho tvorba byla několikrát nominována na prestižní ocenění, jako jsou ESSL Award, NG 333 nebo Maľba Nadace VÚB.

Ve svých zneklidňujících malbách imaginárních krajin a tajemných prostorů se Paučo vrací k samotným kořenům tvůrčího aktu. Spontaneitu expresivního malířského gesta a intuitivní strukturaci obrazové plochy však zároveň spojuje s analytickým přístupem k malířskému médiu, které podrobuje důkladnému zkoumání. Kolem roku 2012 se v jeho tvorbě začíná důrazněji prosazovat princip vrstvení a překrývání. Některé malby dokonce fyzicky navzájem spojuje a vytváří z nich samostatné objekty, ve kterých se skryté malby prozrazují jen kapkami barev stékajícími po okrajích rámu (Curtains). Ve stejné době začíná Paučo v průběhu malířského procesu používat lepicí pásky, jejichž následné strhávání vnáší do maleb ostré grafické zářezy obnažující podmalbu, v podstatě dynamickou abstraktní malbu, kterou v následujících malířských cyklech páskami formuje do podoby abstraktních znaků či ornamentů (Symbol), ale i fragmentů dřevěných staveb (Flood).

Dvojice mimořádně silných maleb z obrazového cyklu Before the Curtain vznikla krátce předtím, než se práce s lepicími páskami a princip formování tvaru ze skryté matérie obrazu staly podstatnou součástí Paučovy tvorby. V obrazu z roku 2012, evokujícím tmavou jeskyni či temnou krajinu se zasněženými vrcholky horských masivů, se Paučo soustředil na práci se syrovou, dramaticky traktovanou, ale v podstatě monochromní malířskou texturou a na její emocionální působivost a sémantickou bohatost. V malbě z následujícího roku narušuje horizontální členění strukturních polí, vzdáleně připomínajících proměny horské krajiny s narůstající nadmořskou výškou, subtilní linie, která jako horolezecké lano jednotlivé pásy propojuje a vnáší do celého výjevu zklidnění a snovou poetiku.

– Martina Mrázová