Václav Boštík (1913–2005) z cyklu Nebeský Jeruzalém, 1. pol. 90. let

Václav Boštík

(1913–2005)

 

z cyklu Nebeský Jeruzalém, 1. pol. 90. let

olej, plátno, rám, 50 × 45 cm
sign. tužkou BOŠTÍK
přiloženo prohlášení Jindřicha Zeithammla a Miloslava Mouchy

oil on canvas, frame, 50 × 45 cm

signed BOŠTÍK with pencil

Statement of Jindřich Zeithamml and Miloslav Moucha attached

rezervováno

provenience
Soukromá sbírka Vojtěcha Petratura, získáno od autora.

 

info
Malíř a grafik Václav Boštík patří k nejvýraznějším představitelům českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století. Po studiích kreslení a deskriptivní geometrie na pražském Vysokém učení technickém (1933–1937) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze (Vilém Nowak, 1937–1939, 1945), od roku 1942 byl členem Umělecké besedy a v roce 1960 spoluzakládal tvůrčí skupinu UB 12, která se významně podílela na vývoji moderní české výtvarné scény. V druhé polovině 50. let vytvořil spolu s Jiřím Johnem památník obětem holocaustu na zdi pražské Pinkasovy synagogy (seznam 77 298 jmen nacistických obětí), působil rovněž jako typograf. V letech 1971–1984 byl činný jako restaurátor sgrafit (Slavonice, Litomyšl). Jeho tvorba se rozvinula od počátečního realistického, postupně expresivně modifikovaného projevu až ke krajně abstrahovanému výrazu, oscilujícímu mezi základními geometrickými formami – kruhem, troja čtyřúhelníkem – a neuchopitelným amorfním médiem – světlem rozptýleným v měkkém oparu. První abstraktní kompozice, založené na bázi symetrie a dostřednosti, vznikaly už ve čtyřicátých letech 20. století, plně se tento tvůrčí princip rozvíjí od let šedesátých. Obraz se stává vyzařujícím silovým polem, zpočátku informelním, později stále více strukturovaným, přičemž autor nepomíjí ani konstruktivní pól obrazové skladby. Postupně se omezuje na takřka monochromní barevné plochy, základní geometrické tvary a shluky bodů v jednoduchých geometrických vztazích a dospívá k meditativněminimalistickému výrazu, pro který jsou vždy důležitá filozofická a teologická východiska, snaha vyjádřit podstatu světa v jeho jednotě, najít harmonii a řád. Tomu nasvědčují i (řídce se vyskytující) tituly děl – Mlhovina, Genesis či Nebeský Jeruzalém, z nichž poslední odkazuje na citaci ze Zjevení sv. Jana. Volný cyklus Nebeský Jeruzalém vznikal zhruba od počátku devadesátých let, i když související či předcházející malby se objevují už v druhé polovině let osmdesátých, a zahrnuje formálně dvě kompoziční série. Jedna vychází z popisu města, vnímaného ve středověku jako střed světa, a spojuje motivy kruhu a čtverce s body vymezujícími dvanáct městských bran, druhá, evokující počátek, vznik světa, volně kombinuje kruhy nebo ovály, měkce a chvějivě vystupující z jemných barevných valérů. Hodnocené dílo namalované v kultivovaném souzvuku šedí a bělob má svůj předobraz v několika obdobně komponovaných malbách a kresbách, dílem uložených ve veřejných sbírkách (Městská galerie Litomyšl, Galerie
výtvarného umění v Náchodě), dílem ze soukromého majetku.

PhDr. Kateřina Svobodová