53. ALVA HAJN (1938–1991) BEZ NÁZVU, 80. LÉTA

 

koláž, mačkaný papír, rám, sklo, 70 × 100 cm
značeno pozůstalostním razítkem Alva Hajn

 

22 000 Kč ~ 815 €

 

LITERATURA
Kol. autorů, Difficult Ceremony. Brno: Aparat. 2018, s. 15.

 

INFO
Alva Hajn patří ke ztracené generaci narozené těsně před válkou, která s výjimkou krátkého intermezza „zlatých šedesátých“ žila a tvořila v nehostinných dobách normalizace a komunistického režimu. Hajn byl důležitým představitelem pardubické umělecké scény, v jejímž rámci patřil ke skupině přátel, dnes přezdívaných Starý psi. Do tohoto společenství patřili Jiří Lacina, Bedřich Novotný, Josef Procházka, ale také František Kyncl, který sice odešel do exilu, ale u svých domácích přátel udržoval povědomí o zahraniční scéně prostřednictvím drobných katalogů, které jim do Československa posílal. Pardubičtí Starý psi obdobně jako členové Křižovnické školy v Praze naplňovali vizi zcela neformálního undergroundového seskupení. Scházeli se v podřadných hostinských zařízeních, kde formou přátelských a inspirativních debat udržovali kulturu živou i v těch nejtěžších dobách. K výrazným počinům jejich tvůrčí energie a vnitřní svobody patřila neveřejná Bienále v prasečím chlívku a pravidelné výstavy na statku Alvy Hajna v Polních Chrčicích.

 

 

V objektech z papíru, z nichž některé jsou velice pomíjivé, křehké, je zřejmá snaha konfrontovat gesto s geometrickým řádem. Tyto práce jsou důkazem faktu, že Hajnovi byl vlastní jiný způsob konceptuálního myšlení, než je u nás obvyklé. Alvu Hajna lze srovnávat s originálním stanoviskem Stanislava Kolíbala, ale v jiné artikulaci, v jiném vnímání geometrie i v jiném myšlenkovém zázemí. Alva Hajn je v rozhodování konceptuální umělec, který konfrontuje geometrii s řádem. Někdy je konfrontace více nebo méně expresivní. Někdy se projevuje dynamika rukopisu, ale celá řada prvků v monochromech, struktura plochy a geometrických forem je velice originálním řešením, jež přineslo právě v posledním tvůrčím období pozoruhodné výsledky.

Alva Hajn se vyrovnával s problémy svých vrstevníků v prvním tvůrčím období padesátých a šedesátých let trochu jinak než jeho přátelé, tím je jeho počáteční dílo zajímavé. Poslední období (osmdesátá léta) je skutečně jedinečné. Byl jsem fascinován, stejně jako Milan Knížák, zjištěním, kolik artefaktů vytvořil a jaká je dynamika jejich vzniku. V každé práci je přítomno vědomé usilování o řád, hledání vztahů mezi geometrií a řádem nebo mezi strukturou a linií, mezi pevnou linií a dynamickou strukturou etc. V mnoha kresbách a reliéfech Hajn jazyk geometrie osobitě konceptuálně využívá. V nejobsáhlejší sérii je povrch monochromu černý, artikulován strukturou materiálu. Jde, bohužel, o velice křehké realizace. Ale opět si myslím, že v českém prostředí není toto řešení jinak frekventováno. V čem je výjimečný přínos toho posledního období? Skutečně se ukazuje, že Alva Hajn je jedinečný tvůrce.

V jeho díle jsou stovky kreseb, kde dospěl až k čisté monochromii v malířském, metafyzickém gestu. Kresby tvoří samostatnou autonomní součást jeho díla, provázejí všechna jeho tvůrčí období. Vždycky najdeme originální řešení k horizontále, nebo přesněji řečeno k diagonále. Ta předznamenává subjektivní geometrii určitého organizujícího řádu. Náhle dospěl k souboru realizací, kde je geometrie velice jasně, vysloveně konceptuálně artikulována vztahem geometrické formy a materiálu – kovu, dřevěných latí, papíru. Buď jde o kovové vymezení betonového – jeho oblíbeného materiálu, nebo o realizace, jež vycházejí z papíru. Papíry jsou velice fragilní, ale také velice originální právě tím, jak autor konfrontuje řád v pozadí a jeho artikulaci trháním papíru. Materiály byly pro něho velice zajímavé samy o sobě, to je umění, které nevidíme u nikoho jiného, je to poloha u nás nijak obvyklá. Alva Hajn se dostal v redukci až tam, kde nechal za sebe mluvit samotné médium, to znamená samotný obraz, samotnou malbu, samotný papír. Jeho kresby byly více méně v pozdním období už spíše reliéfy.

• Jiří Valoch, 2013