Jiří David (*1956), Les, 1994

 

Jiří David (*1956)
Les, 1994

 

kombinovaná technika, plátno, 90 × 90 cm
sign. na rubu JIŘÍ DAVID “LES” 94

 

cena na vyžádání

 

info
Jedním z klíčových rozpoznávacích znaků v díle Jiřího Davida je jeho výrazný a charakteristický důraz na kresbu, traktovanou v různých malířských podobách. Kresba, provedená malířsky, je na Davidových plátnech přítomná od Bílé série z druhé poloviny 80. let, a v pravidelně nepravidelných rytmech se permanentně vrací. Malířská kresba představuje nejen možnost perspektivního myšlení v obraze, této dominantní složky ikonograficky vrstevnatého Davidova díla, ale svou podstatou umožnuje také ideálně rozvíjet strategii fragmentární narace. Ta generuje nekonečný a nehierarchický výběru motivů, jak se objevují v naší společenské realitě, ale také souvisí s vnitřním myšlením autora, s jeho osobními prožitky a estetickými či postestetickými preferencemi. Umožňuje tak prolínat společenskou a osobní rovinu díla v jednotícím estetickém formátu a vizuálním rytmu, kdy není žádný z aspektů díla upřednostńován na úkor jiných. Relevantnost takového přístupu nechává velkou otevřenost i vůči divákovi, který tak může „svobodně“ vnímat dílo na základě své vlastní zkušenosti. Výrazná kresebnost a s ní spřízněná barevná redukce se zvlášť zřetelně objevují v Davidově práci kolem poloviny 90. let. Z této doby pochází i plátno Les, svým způsobem krajinný motiv, tedy něco, co není tak explicitně s umělcovou prací spojováno. Nicméně krajinné motivy se v Davidově malířské práci objevují, byť až na výjimky reprezentují její symbolickou či znakovou podobu. Estetické zaujetí takovým motivem je v Davidově případě také spojeno s mnohdy etrémně prožívanou emotivní stránkou věci, tak jak tomu bylo v sérii horských obrazů z počátku 90. let. Davidův Les tedy můžeme vnímat jak v jeho přímé emotivní rovině, tak jako jistý znak pro jeden z posledních čistých „rájů“ na zemi. Současně „lesní“ obraz představuje exemplárně kondenzovanou davidovskou malířskou estetiku.

Martin Dostál