41. Miloš Urbásek (1932–1988), Presse française, 1964

41. Miloš Urbásek (1932–1988)
Presse française, 1964

 

koláž, sololit, rám, 69 × 50 cm
sign. Urbásek 8. X. 64

 

190 000 Kč ~ 7 600 €

 

„Touto sérií monochromních bílých koláží Miloš Urbásek poprvé ve svém umění dosahuje nejen evropské úrovně, ale i bez podrobného poznání západoevropského vývoje vkládá do výtvarného jazyka vlastní, nezaměnitelný akcent. Když tyto rané koláže porovnáme s monochromními pracemi Yvese Kleina, Raimunda Gierkeho nebo Manzoniho, okamžitě si všimneme, že Urbásek materialitu používá prakticky jako autonomní estetický prvek.“
(H. P. Riese, 1991)

 

Malíř a grafik Miloš Urbásek patří k okruhu umělců, kteří měli svým projevem blízko ke konstruktivním tendencím a k tvorbě umělců skupiny Křižovatka. Celoživotním tématem jeho tvorby se stalo písmo, k němuž přistupoval z hlediska nové věcnosti a konkrétnosti jako ke znaku současné civilizace. Písmo zbavil konkrétních významů a soustředil se na vlastní architekturu a prostorovou strukturu znaku, zpravidla izolovaného tiskařského písmena nebo číslice, které sestavoval do různých rytmických konfigurací a variací.

Na počátku své tvorby se však Urbásek řadil ke skupině umělců, vůči nimž se neokonstruktivisté ostře vymezovali. Jednalo se o okruh abstraktních umělců strukturálního projevu, kteří se počátkem šedesátých let představili na legendárních bratislavských Konfrontacích, jež Urbásek, tehdy ještě jako student bratislavské Vysoké školy výtvarných umění, spolu s Eduardem Ovčáčkem, Jozefem Jankovičem a dalšími umělci organizoval. Ani v této fázi tvorby ale Urbásek neusiloval o čistě subjektivní záznamy či projekce vlastního subjektu do matérie uměleckého díla, spíše jej zajímaly estetické kvality materiálových struktur bez důrazu na symbolické obsahy. A byly to právě koláže z let 1964 a 1965, které stály na pomezí těchto dvou vyhraněných uměleckých tendencí a které pomohly Urbáskovi překonat cestu od materiálové struktury uměleckého díla k autonomnímu písmovému znaku, již vzápětí potvrdil i svou účastí na zásadní výstavě československého lettrismu Obraz a písmo ve Špálově galerii v roce 1966 (J. Padrta).

 

Koláž s názvem Presse française z roku 1964 je vrstvenou a vytrhávanou koláží, sestavenou z fragmentů francouzského tisku s drobnými útržky Urbáskovou rukou psaných poznámek, která může vzdáleně připomínat neustále přelepované vrstvy plakátovacích ploch v ulicích současného města. Sémantické sdělení koláže je zde zcela negováno nejen převážně vertikální orientací textů a obrazů, ale především výraznými gestickými zásahy monochromní šedou barvou s drobnými akcenty rumělky, jež překrývají okrové tóny novinových papírů a vytváří komplikovanou, měkkou strukturu. Monochromní materiálovou strukturou tak místy prosvítají útržky textů, které již předjímají Urbáskovo pojetí písma zbaveného původního významu, písma jako znaku schopného stát se autonomním poselstvím obrazu.
V Urbáskových kolážích tak můžeme spatřovat počátek procesu objektivizace písmového znaku, jenž se již v následujícím roce stal výhradním motivem jeho obrazů, ve kterých vzápětí převládla jasnost tvaru a racionalita obrazové skladby.

– Martina Mrázová