37. Miloslav Moucha (*1942), Bez názvu, 1978

 

37. Miloslav Moucha (*1942)
Bez názvu, 1978

 

kombinovaná technika, dřevo, plátno, plexibox, 38 × 58,5 cm
sign. M78

 

110 000 Kč ~ 4 400 €

 

info
Miloslav Moucha patří mezi několik málo českých umělců-emigrantů, kterým se po roce 1968 podařilo prosadit v zahraničí a jejichž mezinárodně uznávané dílo muselo být v Čechách po revoluci teprve postupně objevováno (Cvach, Škoda, Kyncl ad.). Moucha se jako samouk začal umělecké tvorbě – malbě, kresbě a grafice – systematicky věnovat počátkem šedesátých let. Osudovým se pro něj stalo setkání s filozofem a spisovatelem Josefem Jedličkou, který měl na jeho způsob myšlení a nahlížení světa zásadní vliv. V roce 1968 Moucha z obavy před perzekucí emigroval do Francie. V té době se věnoval konceptuální tvorbě zasahující do oblasti body artu, land artu, instalací i performancí. Jeho aktivity však probíhaly bez účasti diváků; důležitá pro něj byla především vlastní interakce s přírodními fenomény a vzájemné konfrontace různých materiálů. Některé z Mouchových fotografií z této doby zařadil v roce 1972 Klaus Groh do své důležité antologie Aktuelle Kunst in Osteuropa. V letech 1974–1990 pak Moucha působil jako profesor morfologie a struktury na École des Beaux-Arts v Besançonu. Koncem sedmdesátých let se opět vrátil k malbě; dospěl ke zcela oproštěné malbě, založené na polaritě bodu a plochy. V roce 1984 vykonal pěší pouť k hrobu sv. Jakuba v Santiagu de Compostela, která změnila jeho postoj k barvě i formě obrazu. Namísto dosavadních více či méně monochromních maleb začal malovat obrazy čistých barev ve velkých plochách (Španělský cyklus, Cyklus podle sv. Jana). Počátkem devadesátých let vytvořil pod dojmem odlišností ve francouzském a českém překladu bible cyklus Berešit, svůj vlastní pokus interpretovat stvoření světa, následovaný cyklem Píseň písní. Od počátku devadesátých let žije a tvoří střídavě v Paříži a v jižních Čechách.

 

Od poloviny sedmdesátých let v Miloslavu Mouchovi stále více sílily pochybnosti o konceptuální tvorbě, jež se podle něj začala spíše než uměním samotným zabývat „sociologií umění“. Kolem roku 1978 nastal v jeho tvorbě zlom, s konceptuálním uměním se rozešel definitivně a začal opět tvořit tradičními technikami. A právě tento mezní okamžik rázného přerušení a nového začátku, který je však nutně spjat i s vlastními prožitky, dokonale vystihuje obraz Bez názvu, obraz na pomezí malby, kresby a objektu, který je zhruba ve dvou třetinách šířky jakoby prudce roztržen. Na obrazový rám je plátno napnuto způsobem, který dojem roztržení ještě akcentuje. Plátno je přitom ponecháno ve své surové podobě, není ani našepsováno a malířské zásahy jsou maximálně redukovány a soustředěny do tvaru kruhu v levé části obrazu. Uprostřed tohoto kruhu se protínají dvě přímky a z jejich průsečíku vychází směrem k pravé části obrazu, jako tabula rasa prosté jakýchkoli malířských i kreslířských zásahů, další přímka se symbolem značícím pravý úhel. Ten však v obraze ve skutečnosti postrádáme, což naši přirozenou potřebu vnitřního řádu silně znejisťuje a irituje. Ve stejné době popisuje Moucha svůj intenzivní zážitek na pobřeží Středozemního moře v jižní Francii: „Bylo to v září a na pláži nebyla ani noha, vál prudký mistral, slunce zářilo na bezmračné, studené, jasně modré obloze velmi intenzivně, jak tomu je při každém mistralu. Vichr mi bránil v chůzi a hledal jsem dunu, v jejímž závětří bych mohl kreslit. (…) Jen jsem se usadil, uviděl jsem po levé straně stéblo tuhé přímořské trávy, přibližně padesát centimetrů vysoké. Bylo zlomené nebo ohnuté asi pět centimetrů od země. Vichr jím otáčel tak, že kreslilo do písku kruh. Kousek od kruhu jsem uviděl přerušovanou čáru, stopu, kterou po sobě zanechával skarabeus valící urputně zadníma nohama svoji kuličku. A tyto tři události mnou otřásly, měl jsem pocit, že se mi v dávné minulosti podobných úkazů a znamení dostalo, ale nemohl jsem si vzpomenout kde ani v jaké podobě. (…)“ Čistý prožitek z přírody a intuitivní pocit řádu v přírodě jej přivedl k zájmu o geometrii, která se mu – podobně jako jeho příteli Václavu Boštíkovi – stala klíčem k chápání světa. Obraz Bez názvu z roku 1978 tak stojí na počátku Mouchovy další etapy tvorby, jeho nového, subtilního a meditativního hledání toho nejzákladnějšího skrytého řádu světa, který se měl v Mouchových obrazech nadále koncentrovat v bodu a v jeho harmonických vztazích s prostorem.

Martina Šviková