29. Jan Švankmajer (*1934), Malá koroze, 1963

29.

Jan Švankmajer

(*1934)

 

 

Malá koroze, 1963

asambláž, dřevo, 50 × 36,5 cm
sign. na rubu J. Švankmajer 63

assembly, wood, 50 x 36,5 cm

sign verso J. Švankmajer 63

300 000 Kč ~ 12 000 €

literatura
Fr. Dryje a B. Schmitt (ed.): Jan Švankmajer, Možnosti dialogu / Mezi filmem a volnou tvorbou, Arbor vitae, Řevnice 2012, s. 71.

 

info
Jan Švankmajer je filmový režisér, animátor, výtvarník neobyčejně bohatě rozvinuté imaginace. Studoval na VŠUP v Praze (1950–1954) a režii a scénografii na DAMU (1954–1958, Rudolf Lander). Jeho první samostatná umělecká díla vznikala už v době studií a jako autor řady syrově fantastických či ironicky laděných objektů se od začátku šedesátých let zúčastnil několika vystoupení tvůrčí skupiny Máj, brzy se však, zejména pod vlivem určujícího tvůrčího setkání s režisérem Emilem Radokem, soustředil na animovaný film, v němž dosáhl řady mezinárodních úspěchů. Od roku 1970 je členem Surrealistické skupiny a účastní se jejích kolektivních aktivit.
Na počátku své tvůrčí dráhy vytvořil Švankmajer několik zajímavých prací v kontextu informelu, jeho takzvaně čistá výtvarná hodnota mu však brzy připadala nepodstatná a umělcův zájem se obrací k hlubším výrazovým i významovým polohám. Spíše než o existenciální výraz či vzdor proti formálnosti moderny mu jde o konkrétní setkání náhodných tvarů či forem, skrze něž se v duchu zásady, že věci mají vlastní paměť, pokouší zpřítomnit děje a vzpomínky v nich skryté. Reliéfní objekt Malá koroze (i jeho protějšek Velká koroze z téhož roku) funguje na principu podvědomých asociací. Spojení fantaskních plastických prvků sugeruje představu tajuplných prastarých dvířek, skrývajících neprobádané prostory. Součástí utajeného příběhu je latentně
přítomná mlhavá vzpomínka na zážitky z dětství a předměty spojené s objevováním a poznáváním věcí a dějů dávno minulých.
PhDr. Kateřina Svobodová