26. PETR LYSÁČEK SKUPINA PONDĚLÍ (*1961) MLSNÝ JAZYK, 1992

 

žužu, guma, kov, 220 × 90 × 180 cm
sign. Lysáček, 1992

 

220 000 Kč ~ 8 150 €

 

LITERATURA
Kol. autorů, lysacek@post.cz, Ostrava: Galerie výtvarného umění v Ostravě 2009.

 

VYSTAVENO
Ostrovy odporu: Mezi první a druhou moderností 1985–2012, Národní galerie Praha / Veletržní palác, Praha 2012

 

INFO
Dílo bude vystaveno pouze na pražské předaukční výstavě.

 

Petr Lysáček patří mezi významné české umělce, kteří nastupovali na výtvarnou scénu v devadesátých letech 20. století. Ve své práci využívá širokou škálu médií (z nichž některá mísí dohromady): instalace, objekt, fotografie, malba, video, performance. Upozornil na sebe již v době studií na AVU, kdy se výrazně zapojil do výtvarného dění coby člen skupiny Pondělí (založena 1989). Tvorba jednotlivých členů skupiny měla některé společné prvky, mimo jiné smysl pro odstup, ironii a humor apod. To z díla některých umělců skupiny později vymizelo. Dílo Petra Lysáčka si naopak tento charakter udrželo i nadále. Lysáček v současnosti žije v Praze, ale dlouhá léta po studiích pobýval v rodné Ostravě a tamní scénu velmi ovlivnil (společně s Jiřím Surůvkou). Spolu s dalšími umělci v Ostravě zorganizoval řadu kontroverzních akcí, mimo jiné festival akčního umění Malamut, který se stal nejdůležitější přehlídkou tohoto typu umění na české výtvarné scéně (1994–1998). Petr Lysáček je od roku 1994 vedoucím ateliéru intermediálních forem na katedře výtvarné tvorby Ostravské univerzity, kam nyní z Prahy pravidelně dojíždí.

Petr Lysáček ve své tvorbě často pracuje s prvky ready-made a neo-dada, které mu pomáhají zpochybňovat zaběhané formy a obsahy. Je mistrem ve zpracovávání nalezených či různě získaných předmětů. Tyto předměty recykluje a někdy dotváří vlastními zásahy tak, že vznikají nové souvislosti. V některých objektech či instalacích jde o vyslovení hlubších spirituálních symbolů, které jsou ovšem podrobeny – pro Lysáčka příznačné – ironii. Tak je tomu například v jedné z raných instalací Rozcestí (1993), v níž autor použil vozík s dětskou stoličkou posazenou na kolejnice, jež se rozbíhají do tří stran tak, že pohyb na kolejích je reálně nemožný. Dětská sedačka symbolizuje svět dítěte, které – na rozdíl od dospělých – najde řešení v neřešitelné situaci. Instalace je symbolem kreativity – někdo cestu dál nalezne. Koleje mohou pokračovat do neznáma: jde o setkání dvou realit – jedné praktické a jedné, která jde za náš svět.

Ve výčtu děl, kde hlavní role hrají neobvyklá technika, recyklace a nápaditá hra s materiály a významy zobrazovaných předmětů, bychom mohli pokračovat do nekonečna. Jisté je, že Petr Lysáček je jedním z nejvynalézavějších umělců posledních dvaceti let. Jeho práce ale nejsou pouhým technickým cvičením: díky humoru a ironii jemu vlastním odkazují k absurditě, relativizují obecně chápané umělecké hodnoty a vznášejí tak otázky po smyslu umění i života.

• z textu Ivony Raimanové