25. Vasil Artamonov (*1980) Alexey Klyuykov (*1983), Zátiší (Psychologie práce), 2012

 

olej, plátno, 42,5 × 50 cm
sign. na rubu KLYUYKOV ARTAMONOV ZÁTIŠÍ (PSYCHOLOGIE PRÁCE) 2012, přiložen certifikát autenticity

 

45 000 Kč

 

VYSTAVENO
Žánr, Galerie města Blanska, Blansko 2013.
Materiální základ, SVIT, Praha 2012.

 

INFO

Vasil Artamonov (nar. 1980, Solnečnogorsk) a Alexey Klyuykov (nar. 1983, Vladimir) pocházejí z Ruska, od svého raného mládí však žijí trvale v Čechách. Vasil Artamonov se do tehdejšího Československa přistěhoval v roce 1990. Studoval nejdříve na Akademii výtvarných umění v Praze u Pavla Nešlehy, Stanislava Diviše a Vladimíra Skrepla, posléze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Jiřího Davida, kde se potkal s Klyuykovem. Na AVU se vrátil coby doktorand Jiřího Příhody, přičemž jeho tématem byly umělecké dvojice. Od roku 2007 působí také jako pedagog, v roce 2012 se stal vedoucím Ateliéru malby I na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Jeho tvorba se od počátku orientovala na konceptuální malbu. Poprvé na sebe upozornil výraznými sólovými projekty Andreevka (galerie A. M. 180, Praha 2004) nebo Co si nepamatuji, v nichž osahával hranice lidské paměti. Alexey Klyuykov do České republiky přišel později, sice v roce 1998. Již na střední škole se společně s Vítem Svobodou začal věnovat street artu a graffiti (CAP, Crew against people), které bylo originální svou záměrně infantilní rovinou (toy graffiti). V roce 2004 Klyuykov nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Kromě společné tvorby s Artamonovem se intenzivně věnuje také ilustraci (např. Martin Škoda, Škoda nevařit, 2012; Pavel Kosatík, Jiný T.G.M., 2018). Společně poprvé vystoupili v roce 2006, kdy na výstavě Hrubý domácí produkt (Galerie hlavního města Prahy) prezentovali videosérii Jak jsme pomáhali inspirovanou sovětskou knihou pro děti Timur a jeho parta (Arkadij Gajdar). Videa zachycovala guerillové umělecké akce pohybující se leckdy za hranicí zákona. Artamonov s Klyuykovem překračovali privátní prostor neznámých lidí, kterým „pomohli“ se zahrádkou nebo s natřením plotu. Jejich umělecké partnerství nabývá v různých obdobích různé intenzity a je jednou z mnoha viditelných aktivit obou umělců. Jejich tématem se zpočátku stalo především postsovětské dědictví a odkaz avantgardy. Zdánlivě interpretačně jednoduché obrazy jsou ve většině případů plné citací a odkazů na předchozí modernistické vzory, přičemž zvláštní místo v jejich tvorbě zaujímá kubistické tvarosloví. Pracovali však mnohdy i s dědictvím socialistického realismu nebo futurismu. Postupem času se do jejich portfolia přidaly další formáty jako akce ve veřejném prostoru nebo site-specific instalace. Mezi jejich důležité realizace patřila například výstava Estu do silento (Ať je ticho, Budapešť 2008), kde se návštěvníci setkali s audio nahrávkou v esperantu, v níž se autoři vyjadřují k pojetí kultury jako souhrnu jednotlivých nalézaných segmentů vytržených z kontextu. Pointou byl apel ticha, které jediné je „velké a konzistentní“. Podstatou jejich práce je však revize a kritika dosavadních uměleckých postupů či uměleckého trhu zakotveného v institucionalizovaných dějinách umění, často nechybí ani humor. Jejich dílo lze zároveň označit v pravém slova smyslu za politické či politizující, polemické a společensky angažované. Podle poroty Ceny Jindřicha Chalupeckého toto umělecké duo odkazuje na prameny našeho vnímání, které leží v utopických vizích 20. století a romantických ideálech dosud pronásledujících naši společnost. Podle poroty také Artamonov s Klyuykovem „nabízí přesný komentář k naší proměňující se realitě“. Jedná se o hodnocení z roku 2010, kdy se Artamonov s Klyuykovem stali laureáty tuzemského prestižního ocenění, a to dokonce jako první umělci narození mimo hranice České a Slovenské republiky. Roku 2017, v rámci přehlídky Brno Art Open – Sochy v ulicích, vytvořili rozměrnou exteriérovou nástěnnou malbu Bez názvu (pocta Diegu Riverovi), která pracovala s místní ústně předávanou legendou. Oba umělci působili v letech 2009–2015 ve skupině P.O.L.E., od roku 2018 se hlásí k Manifestu radikálního realismu, který mimo jiné tvrdí, že: „Umění, jehož význam závisí na textech, je zbytečné a není důvod, aby vůbec existovalo.“ Radikální realisté se ve svém manifestu plně hlásí k tradici realistické malby, v níž spatřují obrodu současné postkonceptuální situace uvízlé v představě uměleckého pokroku. Prioritou již není egoistický umělec, ale zájem společnosti jako celku. Zároveň se jedná o popření všech avantgar-ních postupů, což lze v rámci vývoje díla Artamonova a Kyuykova chápat jako antitezi k jejich vlastní práci. Od počátku umělci sdílí ateliér a obrazy tak vznikají metodou dialogu a přímé spolupráce. Díla nabízená v aukci byla vytvořena v letech 2010 a 2012. Menší diptych a názvem Symetrické řešení (2010, olej na plátně) je výrazný svým motivem stylizované kytice a tématem zrcadlení. Vznikl tak symetrický obraz na stejném principu jako Rorschachův test, kde není jasné, která část je zrcadlena a která se zrcadlí. Zátiší/Psychologie práce (2012, olej na plátně) má několik rysů pro práci Artamonova a Klyuykova zcela typických. Jde o klasické téma malířského zátiší, jehož obliba sahá hluboko do raného novověku. Na stole vidíme dvě sady štětců, stylizovanou draperii a dvě jablka. Výjev v centru obrazu doplňuje kniha s titulem Psychologie práce, jež dala obrazu druhý název. Štítek s nápisem P.O.L.E. je přihlášením ke stejnojmenné malířské skupině. V programu této skupiny šlo zejména o filozofii společné práce a sounáležitost jedince s celkem. Sada štětců a jablka jsou zde v páru, což lze chápat jako odkaz na uměleckou praxi umělecké dvojice. Po formální stránce je malba provedena velice zběžně a odkazuje na dílo Paula Cézanna. Jde o zamyšlení nad samotným smyslem malby a nad otázkou „proč a pro koho to děláme“. Obraz Rozpůlený bochník (2012, olej na plátně) pracuje s motivem, který se v díle Artamonova a Klyuykova objevuje v roce 2012 velice často. Někdy samostatně, jindy jako součást většího celku (ateliérového zátiší). Samotné téma – chléb může být chápán jako odkaz ke starší tradici malby zátiší, obzvláště holandského tzv. zlatého věku, kde fungoval jako křesťanský symbol. V tomto případě jde ale spíše o symbol obživy jako odměny za vykonanou práci.

Martin Vaněk