Martin Mainer (*1959), Oheň II, 1995—1996

 

olej, plátno, 200 × 200 cm
sign. MAINER

 

cena na vyžádání

 

VYSTAVENO
Stopy ohně, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Ostrava 2009.
Do Indie západní cestou, Nová síň, Praha 1996.

 

LITERATURA
Dušan Brozman: Martin Mainer, Týnec: Zámek Týnec ve spolupráci s Galerií Klatovy/Klenová a nakladatelstvím Arbor vitae 2007, s 127.
Richard Adam: 1984–1995. Česká malba generace 80. let, Brno: Wannieck Gallery 2010, s. 177.
Jiří Jůza, Jiří Machalický, Jiří Šigut: Stopy ohně, Ostrava: Galerie výtvarného umění v Ostravě 2009, s. 61.

 

INFO

Martin Mainer patří ke generaci umělců, která se v první polovině 80. let ostře vymezila jak vůči tehdejší umělecké praxi, tak vůči svým starším kolegům a jejich představě umění jako výrazu morálního postoje tvůrce. Do tvorby mladých českých umělců, kteří vzhlíželi ke světovému umění, začaly počátkem 80. let pronikat myšlenky postmodernismu; důležitou roli zde hrálo především hnutí německých neoexpresivních malířů Neue Wilde a italská transavantgarda. Mainer se do výtvarného dění zapojil už během svých studií na AVU (1981–1985, A. Paderlík) jako účastník prvních neveřejných Konfrontací v Praze, Kladně a ve Svárově. Jeho spontánní expresivní malba, koloristické cítění, symbolismus a práce s jazyky a znaky různých kulturních prostředí jej od počátku řadily mezi nejvýznamnější umělce této generace. Krátce po revoluci byl spolu s dalšími dvanácti umělci z celého světa vybrán na výstavu Wanderlieder v muzeu Stedelijk v Amsterdamu a v roce 1993 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého jako teprve čtvrtý umělec v historii tohoto prestižního ocenění. Díky tomu absolvoval tříměsíční tvůrčí pobyt v USA, kde se setkal s hinduistickým guru Ram Dassem, který výrazně ovlivnil Mainerovo další umělecké i duchovní směřování. Po návratu z Ameriky namaloval Mainer obrazy Oheň I a Oheň II (1995–1996), které přímo souvisí se dvěma zásadními okamžiky jeho života – v roce 1995 zemřel po dlouhé nemoci Mainerův otec a téhož roku se mu naro-dila dcera Karolína. Nezkrotný živel a prastarý symbol s ohromnou škálou ambivalentních významů se mu stal nejenom prostředkem k vyjádření existenciálních pocitů a postojů ke světu založenému na koloběhu vzniku a zániku, ale také polem pro další výtvarný experiment. Plameny ohně jsou ze tří stran uzavřeny iluzivním rámem, který připomíná březové větve, jež se pak od roku 2012 stanou fyzicky součástí některých Mainerových asamblážovaných obrazů. Klasický efekt trompe l’oeil je však porušen, z levé strany je malba otevřená. Magická, tajemná atmosféra ohně probleskujícího z temnoty jako brána mezi dvěma světy přitahuje náš pohled, vibruje naší imaginací a dovolává se archaických rituálů a mýtů a jejich odlesků uložených hluboko v našem nevědomí.

Martina Mrázová