Vladimír Merta (*1957), z cyklu Horká geometrie, 1993

 

enkaustika, kožené popruhy, druky, kovové přezky, dřevo, 125 × 215 × 38 cm

 

rezervováno

 

VYSTAVENO
Horká geometrie, Galerie Behémót, Praha 1993.
Česká malba generace 80. let, Wannieck Gallery, Brno 2010.
Difficult Ceremony, Galerie U Betlémské kaple, Praha 2018.

 

LITERATURA
Richard Adam: 1984–1995. Česká malba generace 80. let, Brno: Wannieck Gallery 2010, s. 198.
Kolektiv autorů: Difficult Ceremony, Brno: Aparat. 2018, s. 92.

 

INFO

Malíř a konceptuální umělec Vladimír Merta patří ke generaci umělců, která se počátkem 80. let ostře vymezila vůči svým předchůdcům a pro-fesorům a začala se sdružovat kolem nonkonformních akcí, jež vyústily v sérii pražských Konfrontací. Už v době svých akademických studií začal Merta realizovat akce a instalace v krajině, v nichž se účastníky procesu intimně laděné umělecké tvorby stávaly mnohdy i přírodní živly. Vytvářel ale také malby a objekty, které často konfrontoval s přírodninami a v nichž tematizoval mimo jiné i možnosti komunikace v prostředí skomírajícího socialismu. Se změnou politické situace se postupně proměňuje také Mertova tvorba. Počátkem 90. let vytváří objekty a malířské cykly s výraz-ným konceptuálním přesahem, které vycházejí z kritické reflexe kapitalis- tické konzumní společnosti raných 90. let, jako jsou cykly Reklama na nekonečno (1990–1992) či Velký finanční skandál (1992), po nichž v roce 1994 následují cykly Veřejná geometrie a Horká geometrie.

 

Cyklus Horká geometrie zahrnuje několik menších dřevěných závěsných objektů s geometrickými kompozicemi vytvořenými z kožených opasků; vrchol cyklu pak představuje dvojice hojně reprodukovaných rozměrných objektů–postelí, z jichž jeden je nabízen v nynější aukci. Jak i název napo-vídá, Merta v tomto závěsném objektu dráždivě a sofistikovaně spojuje naprosto protichůdné prvky – v geometrické kompozici, která bývá obvykle považována za „chladnou“ a bezpohlavní, bezpečně dešifrujeme odkaz k vášnivému sexuálnímu aktu. Červené a šedé kožené opasky s přezkami obepínají postel, jejíž plastický, pastovitý povrch evokuje zpocené prostě-radlo. Zásadní roli zde hraje zvolená technika pojednání povrchu postele, tedy enkaustika, jejíž optické vlastnosti s vysokým indexem lomu světla umožňují, aby spodní vrstvy částečně prosvítaly a pigmenty byly fixovány v jakoby mokrém stavu. Oproti bezprostředně předcházejícím cyklům, vesměs kriticky reflektujícím chaos společenských proměn, se tedy Merta v tomto díle obrací k intimnímu fyzickému prožitku, v němž nečekaným a originálním způsobem nachází geometrické schéma, přičemž měkká vosková pasta tvarovaná prsty vyvolává až haptický prožitek. Bezpochyby se jedná o dílo galerijní hodnoty, spojující konceptuální přístup s odkazem k tradici geometrické abstrakce.

Martina Mrázová