13. Milan Nápravník (*1931), Bez názvu, přelom 70./80. let

 

inverzáž, fotografie, vintage print, pasparta, rám, sklo, 40 × 29,5 cm
na rubu značeno K1/16

 

14 000 Kč

 

LITERATURA
Milan Nápravník, Lothar Klünner: Dech noci, noc duchů, duch noci, noc dechů, Praha: Artfoto 1995, obrazová příloha.

 

INFO

Milan Nápravník absolvoval pražskou Akademii múzických umění, obor filmové dramaturgie. Od roku 1947 píše surrealistické básně a texty (seznamuje se s Karlem Teigem) a připojuje se k pražské surrealistické skupině, která pracovala utajovaně se zákazem publikovat a vystavovat. V první polovině šedesátých let organizuje dvě legendární představení soudobé surrealistické poezie v Klubu výtvarných umělců Mánes a v roce 1969 odchází do exilu. Následně se přidává v Paříži k mezinárodnímu surrealistickému hnutí. Je známý nejenom svoji básnickou a literární tvorbou, ale i výtvarnou činností (obrazy, sochy, fotografie). Koncem sedmdesátých let objevuje fotografickou techniku, kterou nazývá inverzáží.

 

„Inverzáž je surrealistickou metodou vytváření magické reality spojením dvou anebo několika inverzních obrazů reálných předmětů, jejich částí anebo nepředmětných, povrchových struktur. Princip inverze není založen na estetických tendencích vědomí, nýbrž existuje před ním jako dominující morfologický archetyp v nevědomé, tj. iracionální skutečnosti. Archetypický charakter inverze způsobuje, že je inverzáž vzniklá z fotografických obrazů reality, jež se vytvořila působením vody, ohně, mrazu, žáru, eroze, koroze, gravitace, buněčného sdělení, růstu apod. nadána numinózní silou. Mimoestetickým smyslem inverzáže nemůže být než obrácení naší pozornosti k alternativnímu, magickému vnímání a tím narušování monopolu tzv. ‚objektivní‘, represivní optiky jednostranně racionalistické konstrukce světa.“

Milan Nápravník, květen 1977