SKUPINA REALITY — JIŘÍ DAVID (*1956), MILAN SALÁK (*1973), JAN KADLEC (*1976), Z CYKLU VŠ, 2012

 

syntetické barvy, sololit, rám, 102,5 × 82 cm
sign. PODLE, REALITY 2012, přiložen certifikát autenticity

 

cena na vyžádání

 

VYSTAVENO
Podle – Václav Špála, Galerie Václava Špály, Praha 2013.

 

INFO

Výtvarná skupina Reality vznikla v roce 2003 ve složení Jiří David, Milan Salák a Jan Kadlec. Její aktivity jsou však spíše sporadického charakteru a většinou se jedná o sitespecific instalace či intervence v galerijním prostoru, výjimečně i v prostoru veřejném. Jejich společným ideovým východiskem je oproštění od závislosti na umělecké scéně, která umělce determinuje. Podle skupiny Reality se jedná o začarovaný kruh, na němž jsou závislí, ale chtějí z něj vykročit. Všichni tři členové se však postupem času pevně zařadili do institucionalizovaného uměleckého provozu a tak každý po svém opět utváří ten samý koloběh. Sdružení umělci jsou ve skutečnosti spíše výraznými uměleckými solitéry, přičemž Jiří David patří k nestorům současného českého umění. Dříve působil jako pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze a posléze – od roku 2004 – na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde spolu s Milanem Salákem, výrazným malířským talentem své generace, dodnes vede Ateliér intermediální konfrontace. Jan Kadlec je oproti tomu široce rozkročen mezi statickým a pohyblivým obrazem. V roce 2013 skupina realizovala velmi diskutova-nou a provokativní výstavu v Galerii Václava Špály s názvem Podle, která patří mezi jejich nejvýraznější společné počiny. Bylo to poprvé, co skupina pracovala s médiem závěsného obrazu. Umělci speciálně pro tento prostor vytvořili dvě desítky volných replik děl Václava Špály, podle něhož je kultovní galerie, která hraje významnou roli v dějinách české výtvarné scény, pojmenována. Tyto repliky byly vytvořeny v jednotných rozměrech a namalovány syntetickými barvami na sololit. Je tak velice snadné na první pohled rozlišit, že se nejedná o pravého Špálu. Tomu ostatně napovídá i uvolněnější a ledabylejší malířský rukopis. Obrazy byly v galerii rozvěšeny zcela standardním způsobem, přičemž výstavní prostor byl navíc doplněn architektonickými reminiscencemi na klasickou modernistickou výstavní síň. Svým způsobem se tak jednalo o polemiku s modernismem, který skupina Reality zároveň kritizovala, avšak výběrem replikovaného umělce, jenž je jedním z nejoblíbenějších a nejslavnějších českých malířů dvacátého století, tento umělecký proud zároveň adorovala. Obrazy Václava Špály se po roce 1990 staly vyhledávaným sběratelským artiklem, což mělo za následek hojný výskyt falzifikátů. Instalaci ve Špálově galerii lze tedy číst i jako komentář k této situaci. Doprovodný text hovoří také o snaze polemizovat s „jistou ochablostí, snadností či zakademičtěním současných postkonceptuálních instalací“. Výstavu Podle tehdy na internetovém uměleckém magazínu Artalk komentoval Michal Novotný: „Výstava tak vlastně nakonec je tím, čím se hned na začátku zdá být. Obyčejnou, hezkou, trochu spektakulární a zpracováním i tématem divácky atraktivní výstavou. Přestože se stejně tak může zdát, že je vzhledem k nejasným detailům, vztahům mezi tématem a zpracováním, a ambicióznímu textu těžko rozklíčovatelná, jakoby to bylo spíše proto, že se členové skupiny nedokázali dohodnout a následovat jasný směr, než že by jim šlo o celkový dojem prohlubující záměr.“ Obrazy z této výstavy, které byly vlastnoručně namalovány jednotlivými členy uskupení Reality (autoři konkrétních děl však nejsou uváděni), však přesto dodnes provokují svou mnohoznačností a jsou snad aktuálnější dnes, než tomu bylo v roce 2013. Otevírají totiž otázku týkající se smyslu a možností reprodukování uměleckého díla pomocí moderních technologií, jejichž vývoj spěje nezadržitelně kupředu a dává tak vzniknout stále dokonalejším kopiím uměleckých děl.

Martin Vaněk