108. Antonín Málek (*1937), Kříž v Heľpě, 1958

108. Antonín Málek (*1937)
Kříž v Heľpě, 1958

 

olej, plátno, sololit, rám, přiložena studie (tuš, papír), 35,5 × 44 cm
sign. na rubu MÁLEK – HEĽPA, IV. 58

 

55 000 Kč ~ 2 200 €

 

literatura
Kol. autorů: Antonín Málek, Galerie Brno 2005, s. 22.

 

info
Antonín Málek patří k umělcům, kteří v důsledku politických událostí roku 1968 odešli z domoviny a ve své práci pokračovali v emigraci. Během působení ve Švédsku i Německu se jeho tvorba nenásilně integrovala do tamní umělecké scény, byla reflektována výstavami a řadou ocenění. Málek opustil Československo vybaven zkušenostmi výtvarnými i intelektuálními. Kromě studií na Akademii výtvarných umění v Praze (1957–1963), umožňující vzájemnou konfrontaci i teoretický základ, sehrálo roli přátelství umělců kolem Jana Koblasy, sblížení s představiteli starší generace (Mikulášem Medkem, Vladimírem Boudníkem, Josefem Istlerem, Jiřím Kolařem), ale i s důležitymi teoretiky. Podstatnou zkušenost znamenala také účast na dnes již legendárních neveřejných Konfrontacích (1960). Málkova cesta emigrace vedla nejdříve do Švédska, konkrétně do městečka Alingsås, odkud v roce 1979 pokračovala do německého Kolína nad Rýnem, kde umělec působí dodnes.

V době před emigrací stála tvorba Antonína Málka po boku hlavních představitelů expresivní malby, jež bezprostředně předcházela tzv. informelu. Zmíněná expresivní fáze je velmi důležitým vývojovým obdobím, běhěm něhož umělci oživovali zpřetrhané souvislosti s myšlenkami zakladatelů moderního umění, zejména skupiny Osma reprezentované Emilem Fillou, Bohumilem Kubištou a později Václavem Špálou. Jazyk expresionismu, založený na stupňování výrazu, živém malířském tahu, výrazné barevnosti a tvarové zkratce, rozvíjeli Málkovi souputníci (Antonín Tomalík, Čestmír Janošek, Zbyšek Sion, Zdeněk Beran ad.) na sklonku padesátých let s vědomím vzkřísit odkazy modernismu a postavit se tak proti politice poplatnému socialistickému realismu. Málkův Kříž v Heľpě z roku 1958 je bravurním příkladem malířského rozvoje odkazu předválečné expresionistické tvorby směrem k autonomnímu malířskému tahu, kterým Málek citlivě nabourává prostorové plány a směřuje k syntetickému uchopení prostoru a světla. Téma kříže zde nejen poukazuje na Málkovu inspiraci konkrétními reáliemi (jak vypovídají např. obrazy Vajgar, Viadukt v Karlíně nebo Bufet na Palmovce) ale je i symbolem umělcova celoživotního zájmu o duchovní hodnoty člověka, jeho touhy, naděje i smutky, zkrátka o křehký svět lidské duše.